Zákon přitažlivosti

Včera v 13:51 | Anna |  Myšlenky
Kdybych mohla změnit svůj život, jak bych to udělala? Objednala si tuhle možnost "změnit svůj život" z vesmíru? Svým způsobem je to možné skrz zákon přitažlivosti, který říká, že přitahujeme do našeho života to, na co nejčastěji myslíme. Teď si asi řeknete, že píši nesmysly, ale je třeba se nad tím zamyslet. Když se bojíte, že ráno zaspíte a nebudete stíhat, protože máte důležitou schůzku, vaše myšlenky k tomu budou směřovat neustále. Proto je velká pravděpodobnost, že se to opravdu stane. Zaspíte, ujede vám autobus před nosem a klidně si necháte doma telefon, takže se nemáte ani jak omluvit. Další případ může být, když budete myslet na krásného mentolového brouka a na to, že v něm objíždíte celou zemi. Stane se to taky. Nikdo nepoví kdy, jestli zítra, za měsíc či za deset let, ale stane. V tom je to kouzlo.

 

Nelituji ani vteřiny

Sobota v 22:19 | Anna |  Deník
Zdravím.

Už je to nějaký ten pátek, co jsem se tu naposled objevila. Za tu dobu se toho spoustu změnilo u mě a jak tak koukám kolem, tak i na blog.cz. Achjo, to se všichni moji oblíbení blogeři vypařili? Opravdu nechci znít jako má babička, ale i já si pamatuju dobu, kdy každou minutu vydalo článek alespoň pět blogerů. No nic, musím to tu trochu napravit aspoň tímto zajisté velmi záživným článkem.

31.8.2016 je datum, které pro mě znamenalo nový začátek, nové lidi, nová dobrodružství. Kdybych to tu vše měla psát, zkysli bychom tu asi další den, protože - nebudem si nic nalhávat - je nás spousta, co mají zavřenou pusu, ale jejich prsty by se pohybovaly po klávesnici jako o život.


Po třech měsících?

17. února 2017 v 20:11 | Anna |  Deník
Tohle jste nečekali, co? Nebojte, já taky ne.

Pod mým "úžasným" minulým článku jsem dnes nečekaně našla 2,5 komentáře. Holky, jak jste to mohly číst a ještě k tomu pokoušet se to nějak pochopit, heh? Jste moc zlatý. Kdybych z toho článku neodstranila dva dlouhé odstavce, vypadalo by to a možná i četlo lépe. No, nechme to být. Nevím jestli se sem ještě někdo staví, ale co už. Tak nějak jsem dostala potřebu přidat do mé topinkové rubriky pár foteček a myšlenek a kouknout se na to, co se tu změnilo.


Vlastně toho na srdci ani moc nemám. Chtěla jsem se jen ozvat a pochlubit se tím, že mě Brno za uplynulý půl rok nezměnilo. Nezačala jsem jako moji spolužáci šňupat tabák, kouřit a doslova se kurvit. Moc kamarádů jsem si taky neudělala - čtyry holky doma, čtyry v Brně - osm bude asi mé šťastné číslo.
 


Šalina tam, víno sem

18. listopadu 2016 v 19:34 | Anna |  Myšlenky
Představovat si budoucnost je jedna z těch nejpitomnějších věcí, co my lidi umíme. Víme, že procenta na to, že se nám naše sny vyplní, jsou mizivá, ale i přesto si představujeme hrstku opravdových přátel, maminčino jídlo pod nosem, stálé bezpečí, druhou polovičku, která pro nás bude hodně znamenat a obráceně, stálý úsměv na tváři a kdo ví, co ještě.


Někdo to štěstí má. Někdo zase ne.. Míjí bezmyšlenkovitě zastávky veřejné dopravy, prochází se parkem s tím, že by mu mohlo na hlavu spadnout něco tvrdého, nebo je pouze fascinován bílou zdí. Tok myšlenek je zastaven zamknutými dveřmi, od kterých se ztratil klíč.



13.9.2016 #brnenskestesti

13. září 2016 v 17:44 | Anna |  Deník
Zdravím všechny úžasné lidičky!

Konečně jsem na internetu a užívám si to plnými doušky, heh, pozn. jediné místo, kde na intru funguje wifi, je každé sudé patro na hodbě uprostřed, takže jsou nechápající pohledy lidí, co kolem mě právě procházejí, opravdu super. Ostatně jako všechno tu.

Teď nevím jestli je to karma, nebo celá akce "Brnžo" byla jen jeden velký omyl. Jsem tu docela krátce a za tu dobu se mi nestalo nic pozitivního, jen samá negativa. První týden se mi zasekly klíčky v botníku a nikdo je nemohl dostat ven, v úterý jsem ztratila celý svazek klíčů s čipy, včera ráno jsem šla na balkon a zakopla o dveře, díky Bohu za tak vysoké zábradlí, nerada bych se proletěla z devátého patra dolů, heh, čipy mi nefungují, mobil mi vypadl a vozil se ve výtahu, ve škole jsem úplně vypatlaná..